Tuřín

Tuřín a vodnici (příbuzná tuřínu, ze které se zrodil, nejspíše po té, co se spustila se zelím – dalším příbuzným z rodiny brukvovitých) jsem měla v hlavě zařazeny jakožto  jídlo ubohých vrstev  zuřícího raného kapitalismu v  19. století. Oliver Twist, Malý Bobeš,  irský hladomor a tak.
Tuřín totiž roste skoro všude a patřil k nejlevnějším zeleninám a bohatší lidé se na něj tedy dívali skrz prsty.

A tak nějak vyšel z módy a pěstují se ve větším hlavně krmné formy, které se vyznačují velkou bulvou, slabou chutí a dřevnatostí.

Je docela dobře možné, že ten tuřín z 19. století byl podobný tomu krmnému, ale během dvacátého století byly vyšlechtěny odrůdy, které když ochutnáte, tak zjistíte že je vlastně hodně zajímavý a má docela různé chutě.  Vodnice je křehoučká, slaďounká, taková  jemnější ředkvička, žlutomasý kvak má po uvaření máslovou chuť a stal se jednoznačně nejoblíbenější zeleninou mého letošního podzimu.  A bělomasé tuříny jsou lehce štiplavé, maličko jako křen (jasně že i křen je brukovitý) – taková zajímavější kedlubna. Ještě by se měly vyskytovat  listový tuřín – prý jako tužší kapusta. Kdo ji někde objevíte, tak hlašte!

Obsahuje hořečnaté a sirnaté sloučeniny, které jsou ohromně zdravé a při kvašení se poněkud zesilují ale právě proto by ho neměly jíst osoby s problémy se žlučníkem

A protože tuříny, stejně jako ostatní brukvovité, jsou nacpané prebiotickými oligosacharidy – snadno fermentovatelné vlákniny, kterou mikroby milují  a tak krásně kvasí.  A byl by hřích to nezkusit.  A protože se tuříny jedí se po celé Euroasii, takže vám nabídnu tři recepty pokrývající prostor od západu až po Dálný Východ.
Další informace »

Příchozí fráze:

• tuřin se zelím