Mýty a bludy 1.01: Co všechno se ve střevech neděje

pletená střeva vytvořila Katkiny65

Už dlouho slibuju, že se pustím do nějaké popularizace fyziologie spojené s lidskou mikrobiotou. Než tedy začnu s poučnými texty, dostanu ze sebe nejprve všechnu tu frustraci způsobenou lidmi, kteří kážou “zdravá střeva” a nenamáhají se oprášit si znalosti z biologie.

Kdo se do takové situace nechce dostat a nechce se mu číst učebnice, tak sáhne po skvěle napsané knize mladé německé lékařky Giulie Enders Střevo není tabu.

Vážně to chce číst knihy – nestačí článek na internetu ani TEDxové video, jakkoliv už je skvělé. Pokud chcete mít nějaký základní rozsah znalostí, tak prostě potřebujete dlouhé texty, protože realita není jednoduchá, aby šla zredukovat na jedno ublognutí.

Tip: většinu zde použitých termínů najdete v našem krátkém slovníku ve článku Základní pojmy.

1. Ve střevě se nic neukládá

Střeva na to nejsou zařízena. Je to trubka, kterou prochází rozmělněná hmota potravy a postupně se mělní na základní prvky potravy za pomoci enzymů a také naší mikrobioty. V traktu se zahušťuje a nakonec ji vyloučíme. Pak je chvíli pauza, po které následuje zase další várka potravy. Myslím, že tobogán je vcelku přijatelná analogie. Pokud z nějakého důvodu nastane nějaký problém – nejčastěji zácpa – tak si toho velmi rychle všimnete, protože to bolí. Pokud nastávají závažnější komplikace, jako neprůchodnost střevní, tak jde vyloženě o hodiny, kdy se potřebujete dostat chirurgovi na stůl.

Navíc se zpracovávaný materiál ani nemá moc jak v traktu zachytit – v tenkém střevě, kde jsou viditelné klky, je ona rozmělněná potrava řídká a tlusté střevo je už hladké. Ostatně do tenkého střeva se žádným klystýrem nedostanete. Aspoň tedy doufám, že nejste tak “šikovní”.

Zarputilí očišťovači zanesených střev mohou argumentovat tím, že když hladoví, začne z nich po nějaké době něco odcházet, i když nic nejedli. Jde o odumřelé (vyhladovělé) části mikrobioty a případně střevní sliznice – buňky epitelu se obnovují každé tři dny, takže to už dá docela slušné množství hmoty, které je při normálním fungování prostě součástí stolice. Těch mikrobů je ve střevech až na dva kilogramy živé váhy a sliznice, která se obnovuje, má plochu přes 300 čtverečních metrů, takže pokud se samočistící střevo nemůže zbavovat odumřelé hmoty normálně, tak holt počká, až se nastřádá dostatečné množství na spuštění vyměšovacího procesu. A část těch obrázků z internetu je prostý podvod. To se tak na internetu stává.

Kdo mi nevěří, najde si na youtube videa z kolonoskopií a bude dlouze meditovat, proč nevidí žádné usazeniny. Jde o reálná videa ze zdravotnických zařízení, nikoliv očišťovačské animace.

2 . Ve střevech nic nehnije

Hnilobný proces je něco, co se děje mrtvým tkáním po několika dnech a za přístupu vzduchu. Ve střevech na to není ani čas, ani ten vzduch. Leda bychom se bavili o procesu v mrtvole nebo rozvinuté nekróze při nějaké té střevní neprůchodnosti. Ale v takovém případě bude z dotyčného stejně mrtvola dost rychle.

Hnití způsobují nitrifikačí bakterie, které rozkládají bílkoviny na prvočinitele. Ty naleznete třeba v půdě, ve stojatých vodách nebo v kanálech. Nikoliv v lidském střevě, kde je navíc anaerobní prostředí. Podobné procesy umí využívat třeba žížaly, proto jsou tak skvělé při výrobě kompostu. Ale ani žížaly nehnijí uvnitř zaživa .

Mikrobiota při trávení sice produkuje třeba oxid dusnatý jako metabolit, který je metabolitem i při hnilobných procesech, ale v tomto případě jde o důležitý prvek potřebný třeba k relaxaci hladkého svalstva. Ostatně kulturisté ho zkouší suplementovat tím, že dodají do trávicího traktu více aminokyseliny. Jenže ono to tak úplně nefunguje. To se holt potravinovým doplňkům stává. Dost často… Popisy pokusů s výsledkem zde.

Nitrifikační bakterie ve střevech živých lidí nenajdete. Najdete tam jiný typ, který bývá řazen k hnilobným bakteriím: clostridie. Ti znalejší se teď vyděsí – jak jako clostridie ve střevech? Vždyť to je strašlivácký patogen. Inu, jak která…

Ona klíčová všudypřítomná bakterie, která zapříčiní shnití jablka, je sice z tohoto rodu (Clostridium perfrigens), ale je přísně aerobní. Takže pokud jablka zavakuujete, výrazně prodloužíte jejich trvanlivost a Clostridium perfrigens ve střevech prostě nepřežije. Tam bydlí úplně jiné druhy clostridií, které jdou použít i přímo jako probiotika. Představujte si to třeba na příkladu hub: muchomůrka růžovka, muchomůrka císařka a muchomůrka zelená. Furt to jsou muchomůrky jednoho rodu, ale rostou jinde a mají úplně jiné účinky.

Výjimkou potvrzující pravidlo je rozvinutá clostridiální kolitida, kterou způsobuje Clostridium difficile, tam dochází k poškozením střevní tkáně a o hnití střevního obsahu už se asi mluvit dá. Jenže do takové fáze se dostanete jedině pokud máte radikálně narušenou běžnou mikroflóru, nejčastěji po intenzivní léčbě antibiotiky např. po operaci břicha a zároveň léky proti průjmu zpomalujete střevní pohyb a tak umožňujete clostridiu příjemné ubytování. A opět – není to nic, čemu by pomohlo pít více kefíru, ale jde o život ohrožující stav.

Podobně je to i s bakteriemi rodu Bacillus – potřebují vzduch a nesnáší kyselé prostředí. Ale třeba Bacillus subtilis subsp. natto dělá pochoutku natto – velmi probiotickou potravinu, kterou jsem ochotná prohlásit za lahodně shnilou soju. Ale ani každodenním pojídáním natta vám nic ve střevech hnít nezačne.

Shnít vám může špatně ošetřená zelenina v kvašáku, pokud si nedáte pozor s minimalizací přístupu vzduchu, hnít vám začne třeba maso, které nedáte do řádně vychlazené ledničky, hnilobou v bachoru mohou být postiženy krávy, pokud jsou špatně krmené. Ale jaksi tam je ten proces přežvýkání, daleko delšího trávení a především zcela odlišné mikrobioty přežvýkavce a člověka.

Teoreticky může zahnívat nějaká nekrotická tkáň neošetřené rány – ale to už je opět něco, co je život ohrožující stav vyžadující okamžitou lékařskou pomoc.

Sečteno a podtrženo: je mi líto, ale maso ani mléčné produkty vám v břiše prostě nehnijí. Nemají na to ani čas, ani hnilobné bakterie, které by to za těch pár hodin průchodu potravy trávicím traktem stihly.

3. Střeva vám neplesniví a nejsou prolezlá kvasinkami

autorem kresby je Jacques Fabien Gautier d’Agoty

Pokud netrpíte zrovna akutním selháním imunitního systém v rozsahu AIDS nebo špatně snášené imunosprese po transplantaci, tak případné mykózy či kandidózy jsou záležitostí periferií lidského těla – kůže, pohlavních orgánů, úst. Řešit se musí především lokálně.

To, co jíte nebo nejíte, je ovlivňuje jen velmi nepřímo skrze nespecifický imunitní systém.

Dozrálý ekosystém střevní mikrobioty velmi důsledně chrání před tím, aby se případné spory plísní z potravy pomnožily (navíc tedy potřebují většinou kyslík a ten tam prostě není). Stejně tak zabraňují kvasinkám v tom, aby ovládly jejich území. On tam probíhá dost ostrý boj o zdroje.
Periferie jsou na narušení rovnováhy daleko citlivější, a proto se může stát, že se tamní mikrobiota nezvládne ubránit. Ať už za to může třeba přílišné užívání dezinfekčních přípravků, nevhodná kosmetika, neprodyšné boty, prádlo z umělých vláken nebo těsné kalhoty.

Zrovna u těch vaginálních mykóz je to moc pěkný příklad dedukce založené na špatném porozumění biologii. Před 2. sv. válkou, kdy kalhoty nebyly běžnou součástí dámské garderoby, natož kalhoty upnuté a už vůbec ne špatně prodyšné spodní prádlo z umělých vláken, se vaginální mykoze říkalo nemoc diabetiček. Protože to byly prakticky jediné pacientky, které touto obtíží trpěly. A diabetičky přece mají vysoký krevní cukr, no ne? Zkratkovité myšlení a selským rozum selhává.

Diabetici sice vysoký krevní cukr mají, ale cukrovka je systémové onemocnění a odnášejí ho zejména periferní tkáně – třeba tím, že se špatně brání mykozám. Je zde spojení s častou hyperglykémií a mykozami v ústech či genitáliích, ale časté hyperglykémie znamenají neléčenou cukrovku a tedy obecně horší zdravotní stav. Navíc pokud nemáte diabetes, tak se do hyperglykémie nedostanete, i kdybyste týden seděli v cukrárně.

“Ale Candida albicans je přeci kvasinka a kvasinka, která dělá víno, žere cukr, takže když se někde pomnoží candida, tak je to kvůli cukru!” volá mistr v aplikaci selského rozumu.

No sice to oboje jsou kvasinky, ale to je tak všechno. Candida nepotřebuje glukózu, je to šikovný a přizpůsobivý tvor a umí se nakrmit sacharidy, tuky i bílkovinami. Navíc poševní tekutiny sice mají nějakou hladinu glukózy, ale ta je stabilní a nezávislá na inzulinovém hospodářství a stravě a je stejná u žen s mykózami i bez. Jakkoliv mohou být chronické mykózy problematické na zaléčení, tak vylučovat všechny sacharidy z potravy je povětšinou zbytečné. Snížit příjem sladkostí a jiných jednoduchých škrobů (tvoříli hlavní část vaší stravy) pochopitelně spíš prospěje čemukoliv, ale vyloženě nízkosacharidová dieta spíš nebude mít přímý efekt.

Do rad jak léčit mykózy se pouštět nebudu, u těch chronických je klíčové nechat si udělat na gynekologii kultivace, léčit to specificky a postupovat podle pokynů lékaře.

4. Střevo nepotřebuje čistit

Je docela dobře možné, že nepříliš vhodný životní styl nebo nějaká choroba způsobují, že střeva nefungují tak jak mají. Ale toto nenapraví žádná očistná kůra, ale identifikace příčiny a její odstranění. Naopak je výrazně riskantní  experimentovat s podezřelými kůrami a technikami na střevech, která jsou v době onemocnění zranitelnější než obykle.

Nesmyslné “očisty” z ranku Mančingová s náhlou přemírou vlákniny mohou dost ošklivě zkomplikovat i obyčejný dráždivý tračník, natož nediagnostikované zánětlivé poruchy střev.

Namleté minerály nebo jíl projdou a neuškodí. Tedy zahustí stolici a v nejhorším případě zhorší absorpci toho, co sníte společně s nimi.

Klystýry všeho druhu narušují mikroflóru tlustého střeva a docela dobře mohou vést k elektrolytickému rozvratu, o případné ředěné bazénové chemii snad raději ani nemluvit (nekapslovaná se do střev vůbec nedostane, jen popálí jícen a zredukuje se v žaludku, kapslovaná leptá sliznici tenkého střeva).

Lidský organismus je autonomně fungující jednotka, není potřeba se trápit tím, že by nezvládal své základní funkce. V okamžiku, kdy ty funkce zvládat přestane, tak buď umíráte, anebo vás vezou na ARO. A v takovém vážně nepomůže sebelepší očistná kůra.

Pozn. korektora – ajťáka: don’t touch running system.

5. Střevům nemusíte dodávat probiotika

Jakkoliv to vypadá, že si řežu větev pod vlastním blogem, tak ne – pro zdravé a plně fungující střeva nemusíte dodávat probiotika. Ani jako pilulky, ani jako kvašené potraviny.

Daleko důležitější je totiž krmit vaše stávající břišní osazenstvo dostatečným množstvím vlákniny a dostatečně pestrými druhy vlákniny. Takže jen suplementovat třeba spirulinu je takový milý bonus, ale vážně to nenahradí pestrou stravu a nevykoupí vaši sekanou se ševcovským salátem k obědu.

Základní set ekosystému máme v sobě a je vcelku dost stabilní. Složení ekosystému v našich střevech  se mění zejména složením stravy, ale pokud se člověk nepodrobí nějaké opravdu masivní a dlouhodobé léčbě brutálně širokospektrálními antibiotiky, tak se i po delším hladovění nebo velmi jednostranné výživě umí zpátky zregenerovat, pokud tedy dostane “nažrat” dostatečného množství dostatečně různorodé vlákniny. Je docela dobře možné, že startér pro tento set se schovává ve slepém střevě.

Probiotika umí částečně složení regulovat, ale vláknina je prostě důležitější. Ovšem pozor – platí to pro běžného a víceméně zdravého člověka. Přidávat snadno fermentovatelnou vlákninu třeba k dráždivému tračníku je hodně blbý nápad, o chronických zánětech trávicího traktu (crohn nebo ulcerózní kolitida) ani nemluvě. Podrobnosti podložené patřičnými výzkumy jsou třeba v knížce Zdravá střeva manželů Sonnenburgových (nezaměnit za očišťovačský blábol jiného autora vydaný v češtině u jiného nakladatelství). Mikrobiota je bohužel nové lákadlo šarlatánů propagujících odkyselení, detox a klystýrové kůry dohromady.

Neexistuje žádné univerzální řešení a rada či kůra, kterou před vámi zlé farmafirmy tají, a která vám navrátí dokonalé zdraví. Je mi líto.

Panacea – lék na všechno – je sice velmi dávná fantazie léčitelů všeho druhu, ale na důkazech postavená medicína ví, že v rámci naší reality nic takového neexistuje. Tím neříkám, že nemáte kvasit a kvašené jíst. Může to přispět k dobrým věcem. Ale rozhodně to není samospásné a rozhodně je možné být zdravý i bez čehokoliv kvašeného či probiotik v tabletkách.

6. Střeva nemusíte zbavovat toxinů

Tohle je nesmírně stará představa – protože s ní přišli již staří Egypťané. V té době a s tehdejšími znalostmi ostatně dávala smysl – kdo byl zraněn tak, že byla zasažena střeva, umíral vlastně automaticky. Takže těžko se znalostmi doby bronzové považovat střevní obsah za něco, co není jen zlé a nebezpečné.

Jenže teď jsme jaksi o pár tisíc let lidského poznání dál, že.

Velký návrat slavily podobné teorie v druhé půlce 19. století, když se medicína konečně uvolila vzít na vědomí mikrobiologii. Kromě toho, že se lidé naučili takovým věcem, jako je dezinfekce, tak se najednou začala mikrobiální říše vnímat zejména z pozice patogenů a při objevu faktu, že ve střevech jsou nějaká dvě kila mikrobů, byla s nelibostí představena špína, nebezpečí a jiné strašlivácké věci, které se tam někde dole a ve tmě dějí.

Základy byly vyvráceny už ve 20. let s dalším rozvojem mikrobiologie, ale pořád se udržely mezi očišťovači všeho druhu. V současné době zjišťujeme, že mikrobové jsou základem našeho přežití a těch, kteří dokáží využít narušenou rovnováhu našeho těla a rozjet nějakou chorobu, je vlastně jen minimum z těch druhů, které zajišťují chod planety. Podrobnosti třeba v knize Ed Yonga Obsahuji davy.

V rámci trávicího procesu mohou vznikat látky jako je třeba metan, který tedy střeva vyloučí, nebo již zmíněný amoniak, který povětšinou zase zmetabolizuje jiný mikrob, který na tento metabolit čeká. Je-li amoniaku vlivem dlouhodobě nevhodné stravy víc a proniká i do krevního řečiště, tak ho při nejbližší příležitosti zmetabolizují játra. Pokud jsme tak nějak průměrně zdraví, tak se detoxikujeme sami – máme na to skvěle zařízený organismus. Ten umí zpracovat i většinu potenciálně toxických látek a jejich metabolitů z vnějšku. A to prosím pěkně sám od sebe – měl na to miliony let, aby se to naučil a umí to dost dobře. Netřeba mu pomáhat detoxikací.

Pokud věříte, že jste prohnilí, nečistí, musíte se očistit a rituálně trestat za spáchané hříchy, vřele doporučuji toto řešit buď v psychoterapii, s kněžkou oblíbené víry nebo s právníkem. Nejefektivnější bývá kombinovat to dohromady. Nemusíte ale kvůli tomu cpát peníze, čas a vlastní zdraví do náruče šarlatánům.

Jakmile někdo začne s detoxem, usazeninami, hnitím a podobně, tak máte při zdravém a kritickém úsudku na výběr dvě logická východiska: buď dotyčný nerozumí fyziologii lidského těla a pak by skutečně neměl radit jak najít zdraví, anebo (v tom horším případě) ví, jaké nesmysly hlásá, ale prostě chce využít lidí bez znalosti biologie a napakovat se na nich. Ať už ve formě peněz nebo třeba jen pozornosti. Je tedy ukázkovým šarlatánem.

Ostatně o tom, že detox je idioce, psali i v Oněnce, takže se snad tato skutečnost stane běžnou znalostí.

Jinak povedený text o “toxinech” najdete třeba tady v angličtině.

Pro zdravější střeva běžně zdravému člověku stačí jíst dostatek různorodé vlákniny, trochu se hýbat, dobře spát a umět kompenzovat stres. Je to strašně nudné, blbě se to prodává a říká vám to váš lékař při každé preventivní prohlídce. Zázračná kúra, bizarní dieta, supertajná bylinka ze vzdáleného pralesa či lehce bolestivá procedura je holt marketingově lepší.