Křídlatka japonská/sachalinská i česká

invazivní trifid.
neuvěřitelně přizpůsobivá kytka

Křídlatky všech druhů jsou rychle, strašně moc rychle, rostoucí invazivní rostliny.  Když se někde pomnoží, tak vytváří neprostupné plochy obřích rostlin a je velmi náročné se jí zbavit, protože jsou neskutečně odolné a vcelku dost vynalézavé.

Kromě té nejdrsnější chemie pomáhá spásání (chutná ovcím a kozám) a přeorání na podzim a na jaře. Víc informací najdete třeba v kratičkém pořadu z dílny České televize.

Ale výhonky křídlatky jsou jedlé a vcelku dost chutné, jemně nakyslé a křupavé. Nejlepší jsou  chvíli po vyrašení, když ještě je to jeden pazoch, skoro jako u chřestu. Ale i teď, než začnou nasazovat květ, má smysl sbírat  měkké vršky.  A protože jsou, podobně jako rebarbora, bohaté na kyselinu šťavelovou, je ideální je zkvasit – mléčné kvašení kyselinu šťavelovou rozkládá (viz článek o rebarboře).

A pokud na podzim budete  křídlatky vykopávat, tak oddenky jsou tradiční asijskou léčivou látkou. V tradiční čínské medicíně je známý pod názvem  hu zhang 虎杖 a je bohatý zejména na resveratrol, antioxidant, který je třeba v červeném víně a podle všeho příznivě působí na kardiovaskulární systém. Údajně křídlatka pomáhá na lymskou boreliózu. Dle léčitelů.  Koho to zajímá do hloubky, tak tady najde serioznější studii.

My ovšem budeme kvasit výhonky a za účelem sežrání, nikoliv za účelem léčení. Jen to zas až tak s její konzumací nepřehánějte, je mírně projímavá…

Další informace »

Příchozí fráze:

Publikováno 16. května 2015, původní zdroj a celý článek viz odkaz výše.