Projekt Superman XXVIII. – hranice lidských možností opravdu posunuta? (Andy Pero)
Když jsem si sedl do lavice, uvědomil jsem si, že kromě Adolfa tam nikdo jiný není. Prohodil pár slov a já jsem se najednou cítil úplně v pohodě.Slyšel jsem, jak mi říká, abych se uvolnil a pozorně poslouchal každé slovo – ať si představím, že jsem obrovská houba a nasávám všechny vědomosti. Pak začal ……
Publikováno 22. července 2011, původní zdroj a celý článek viz odkaz výše.